Co dětem přináší jóga, jak ji aplikuji do škol?

autor textu: Helena McAlorum

Když se řekne jóga, mnoho lidí si představí ticho a pomalé cvičení na podložce. Dětská jóga je ale jiná. Je živá, hravá, plná příběhů, smíchu i fantazie. A přesto si zachovává to nejdůležitější – vědomý pohyb, dech a schopnost zastavit se.

Právě to dnes děti velmi potřebují.

Ve škole tráví hodně času vsedě. Jsou zahlcené podněty, informacemi i očekáváním. Často po nich chceme soustředění a klid – ale málokdy jim ukážeme, jak se k nim dostat. Jóga je jednou z cest.

Cvičíme zvířata. A učíme se o sobě.

S dětmi necvičíme "dokonalé pozice". Cvičíme zvířata, předměty, počasí

Jsme kočky, které se protahují po spánku.
Jsme silní lvi, kteří umí hlasitě vydechnout.
Jsme klidné želvy, které se umí stáhnout do bezpečí.
Jsme pevný strom, který se zakoření do země a stojí pevně.

Zvířeti dáváme emoci. Ukazujeme si zuřivého lva, spícího, veselého, unaveného. A oni vnímají, že emoce nejsou problém, ale přirozená součást života.

Děti si skrze pohyb začínají uvědomovat své vlastní pocity. Učí se, že vztek může ven zařváním nebo silným výdechem. Že smutek potřebuje zklidnění. Že radost může být v pohybu.

Pohyb jako radost, ne povinnost

Lekce jógy je plná dynamiky i zklidnění. Posilujeme, balancujeme, protahujeme se, ale zároveň vnímáme dech. Děti se učí, že pohyb není o výkonu a soutěžení. Je o radosti, síle a objevování možností vlastního těla. Posilujeme střed těla, zdravá záda i koordinaci. Učíme se stabilitě i rovnováze – fyzické i vnitřní. A hlavně – smějeme se.

Učíme se dýchat

Dech je náš největší pomocník. Děti si zkouší, jaké to je dýchat do zad a jindy si zase hrajeme na to, že si přivoní ke květině, aby se dech zklidnil a zpomalil.

Zjišťují, že když zpomalí dech, zpomalí se i jejich tělo.
Že před písemkou stačí pár klidných nádechů.
Že když jsou naštvané, může pomoci silný výdech.

Postupně získávají nástroj, který mohou použít kdykoliv.

Dotek, důvěra a vztahy

Součástí lekcí jsou i jednoduché aktivity ve dvojicích a hravé masáže přes oblečení. Děti si navzájem masírují záda a učí se vnímat tlak ruky, respektovat hranice druhého.

A děláme to hravě.

Jednou si na zádech "děláme pizzu" – nejdříve připravíme těsto, pak roztíráme rajčatovou omáčku, přidáme šunku, salám, sypeme sýr a nakonec ji dáme péct do trouby.
Podruhé zase "pečeme sušenky" – mícháme těsto, válíme na placku, vykrajujeme sušenky, mačkáme je na plech a upečeme v troubě zahřátím rukou.

Děti milují příběh. A skrze hru se učí jemnosti, ohleduplnosti i bezpečnému kontaktu. Takové chvíle přirozeně utužují vztahy ve třídě a posilují pocit sounáležitosti.

Relaxace je důležitá

Na konci si vždy lehneme na podložku. Někdy jsme hvězdy na noční obloze, někdy letíme na létajícím koberci, jindy jen děti, které si dovolí chvíli nic nedělat.

Součástí relaxace je i zvuk tibetské mísy. Její jemné vibrace a dlouhý doznívající tón pomáhají dětem přirozeně zpomalit. Vibrace působí na nervový systém velmi harmonizačně, pomáhají uvolnit napětí, zlepšit soustředění a vytvořit pocit bezpečí. Děti se učí, že odpočinek není slabost. Že tělo potřebuje pauzu. Že jejich tělo je jejich domov. Že klid se dá najít uvnitř.

Jóga ve škole pro mě není jen cvičení. Je to cesta, jak děti učit vnímat sebe, své tělo i své emoce. Jak jim dát nástroje, které využijí celý život.